„Je mi dobře tady, to jenom že někdy dyž jako se něco přizda, no ňakej sen a pak se ráno probudiš a přemyšliš se na to, že seš tady a chvilema se chce prostě aspoň na chvilečku podivat tam…“ Na jednom jevišti se sejdou dělník, učitelka, školnice, elektrikář, technik, filozofka, Ukrajinec a Čech, herec a režisérka. Co všechno vlastně říkají, když mluví. Co všechno se snaží říct, ale nemůžou, protože naráží na limity vlastních slov. Performance o řeči, jazyku a jeho hranicích.
Umělecký a inscenační tým: Fedir Kis a Zuzana Šklíbová
Foto: Johana Bártová
Podpořili: Vzlet a Dramaturgická sekce Území nikoho