V představení OK Carbon se skupina dobrovolníků pokouší pracovat s performativním potenciálem neuronových sítí. Inscenace navazuje na praxi divadelního režiséra Petera Gondy, který zkoumá možnosti práce s neherci. Nejedná se však o dokumentární divadlo. Gonda pracuje s neherci bez ambice udělat z nich profesionály. Právě naopak. Vše, co se profesionálové snaží eliminovat – stres, zmatek, chybovost – se stává součástí výkonu. Tam, kde se jinak předpokládá řemeslné mistrovství, musí být prostor pro náhodu. „Iluze náhody“ je zas nahrazena neskrývaně kontrolovaným prostředím. Po projektech ATISMIA a Piece pre náhodných dvanástich konkrétnych nehercov přichází Gonda a jeho kolektiv s dílem, v němž skupinu neherců na jevišti pronásleduje ještě jeden nevyzpytatelný partner – umělá inteligence. Během měsíčního zkoušení vznikla divadelní partitura složená z interakce člověka a stroje, improvizací a hudebních složek. Základní princip práce s neuronovou sítí spočívá v neustálém vkládání vstupů, na které síť reaguje. Její odpovědi jsou založeny na statistickém modelu vycházejícím z rozsáhlé databáze anglického jazyka. Účinkující vedou konverzaci s technologií a technologie vede konverzaci s nimi. Představení pak stojí na variaci tohoto jednoduchého motivu.
Koncept a režie: Peter Gonda
Dramaturgie: Adam Dragun
Hudební dramaturgie: Michal Cáb
Scénografie: Matěj Sýkora
Architektura kódu: Samuel Michalik
Produkce: Tereza Dvořáková, Klára Mamojková
Účinkující: Karolína Ježková, Anna Kárníková, Eliška Kupcová, Eva Oliva, Lenka Pražáková,
Alna Procházková, Jolana Ritterová, Hana Sarvajová, Lucie Sčurková, Anastasia Sirůčková,
Jakub Sláma, Monika Soušová, Hana Venclová
Poděkovaní: Natália Sýkorová, Lukáš Vodseďálek
Foto: Michal Hančovský, Radim Labuda
Podpořili: MHMP, MKČR, Státní fond kultury České republiky, MČ Praha 7 / Art District