Kéž bych na tebe po posledním tanci zapomněl

„Kdybych tak na tebe zapomněl po posledním tanci“ je pokus ztělesnit hromadu bolesti, smutku, hněvu a lásky. Tato cesta jde po stopách ztráty a odhaluje trosky, které zanechává. Je to pozvání ke kolektivní zkušenosti, jak překonávat a odpouštět.

Prostřednictvím pohybu, videa a zkoumání konkrétních objektů představení odhaluje napětí mezi politickou bolestí a osobní ztrátou. Jeries, který se vrací ke vzpomínkám na svůj život v Palestině a hledá způsob, jak sdílet nevyslovitelné, se noří do svého těla, epicentra všech překrývajících se příběhů. Nabízí sám sebe jako gravitační střed naší dočasné konstelace, aby nás přiblížil k rytmu svého srdce.