Jedním z hlavních charakteristických znaků festivalu bylo zaměření na hraniční scénické tvary a dramaturgická rozmanitost. Každý ročník Malé inventury zahrnoval desítky divadelních a performativních projektů, od minimalistických inscenací po náročné multimediální produkce. Součástí programu byly také diskusní panely, workshopy, networkingové akce a další doprovodné události, které vytvářely prostor pro setkávání a spolupráci umělců, producentů a diváků.
Festival se v průběhu let rozšířil i za hranice Prahy. Malá inventura se stala inspirací pro regionální edice v jednotlivých městech jako je Jičín, Jihlava, České Budějovice, Kuks, Karlovy Vary či Rožnov pod Radhoštěm. Tímto způsobem se Malá inventura přiblížila širší divácké základně a podpořila kulturní rozvoj v regionech, kde často chybějí možnosti prezentace nezávislého umění. Regionální přesah také přinesl nové příležitosti pro spolupráci mezi tvůrci z různých částí České republiky.
Díky otevřenosti vůči novým formám a experimentální praxi si Malá inventura dodnes udržuje své místo mezi nejvýznamnějšími událostmi současného divadla v České republice. Festival je vyhledáván jak etablovanými, tak začínajícími uměleckými kolektivy, které zde nacházejí podporu i příležitost navázat cenné kontakty. Mezinárodní rozměr festivalu se každoročně projevuje spoluprací se zahraničními institucemi a umělci. Výstupy festivalu často přesahují jeho rámec díky výjezdům nezávislých projektů nejen do dalších měst v České republice i do zahraničí.